Ahoj, jmenuji se Marie a bude mi 48 let. Myslím, že jsem taková normální mamina. Jsem šťastně vdaná už téměř 30 let a jsem maminkou sedmi dětí. A jsem už i hrdou babičkou. Kromě toho, že celý život pomáhám svému muži v jeho podnikání, pracuji také posledních pár let jako lektorka. Mnohokrát v životě jsem byla jako slon a zase hubla na normální rozměry. Měla jsem období, kdy jsem byla svou postavou téměř posedlá, držela diety, nejedla. Ale i období, kdy jsem na všechno kašlala a kynula.

Na Výzvu 21 dní jsem klikla na Facebooku, kde jí dal své “To se mi líbí” jeden můj známý, kterého si velmi vážím. Bylo to pro mě zárukou, že to není nějaká hloupost. A týden zdarma mě přesvědčil. Do Výzvy 21 dní jsem vstupovala, když jsem měla své životní váhové maximum 74 kg (když nemluvím o těhotenství a období krátce po něm). Byla zima a moje pohodlné já se mě snažilo přesvědčit, že už mám ve svém věku právo jen tloustnout a stárnout a že už to se mnou prostě půjde z kopce. A pak jsem se na sebe jednoho dne pořádně zadívala do zrcadla. Opravdu pořádně! A pravdivě! Povolila jsem břicho a koukla na sebe z profilu. To, co mi v tu chvíli proběhlo hlavou bylo “vepřová konzerva”! Takové to bílé třaslavé sádlo, co je nahoře, když otevřete levnou vepřovou konzervu. A tenkrát mi docvaklo, že tohle fakt nechci!!!

No, snažím se cvičit každý den, ale nedokážu cvičit, když jedu někam mimo domov. To je moje velká slabina. Pevná vůle není zrovna moje silná stránka. Bojuji s jídlem i s nechutí cvičit. A nejsem zrovna vytrvalec, takže velké nadšení na začátku se většinou mění na zatnuté zuby ve třetí fázi. Skoro už bych to nazvala krizí 3.fáze. Doufala jsem, že tentokrát se jí vyhnu, ale přišla zas. S naší rodinnou dovolenou a s mojí neschopností se po návratu rychle vrátit do Výzvy. Ale myslím, že už jsem zase zpátky!

Mojí motivací byla a je rozhodně především lepší postava. Nechci si kupovat větší oblečení! Ale i to, abych ve svém věku stačila na naše mladší děti a na vnoučátka. A můj manžel je takový můj celoživotní “špekoměr”. Takže i pro něj. A upřímně, nelíbím se sama sobě, když mám kila navíc a ještě jich je dost. Nechci se leknout pokaždé, když jdu někde kolem zrcadla. Také facebooková skupina je skvělá! Je to velká podpora a motivace. Bez ní by Výzva nebyla tím, čím je.

Největší překážkou je pro mě vykolejení z rytmu a pravidelnosti. A potom samozřejmě já sama, protože je pro mě těžké, znovu naskočit.

Jídelníček jsem změnila a pořád se snažím. Velká rodina znamená hodně jídla, velké nákupy, neustálé návštěvy a u stolu běžně 10 až 16 lidí. A nakrmit je nějak a sebe zdravě je někdy fakt fuška. A přiznám se, že v zimě vždycky hodně bojuji se zeleninou. Těším se na pořádné jaro, na více chuti na zeleninu a zdravé jídlo.

Jsem s nejmladší dcerou doma, takže to mám v mnohém jednoduché. Snažím se cvičit dopoledne. Čtyřletá dcera kouká na půlce plochy počítače na pohádky a na druhé půlce mě hecuje Tomáš. Je pravda, že nějaký čas Výzva zabere, ale s tím se musí počítat. Na druhou stranu nemusím nikam jezdit, takže vlastně jsem i tady v plusu. Když se mi zdá že nestíhám udržovat náš velký dům, tak si dám nejdřív vysávání a vytírání na rozehřátí a pak jdu cvičit Obdivuji všechny, kteří cvičí po práci, nebo brzičko ráno a ještě si připravují jídlo na celý den. Fakt, klobouk dolů!

Doma mě více méně všichni podporují. Někteří možná i svým způsobem obdivují, že v mém věku takhle bojuji. Manžel je rád, jak už jsem řekla, je to můj celoživotní “špekoměr” a on sám celý život také pravidelně cvičí. Dvě mé kamarádky vstoupily také do Výzvy a i když z vážných důvodů momentálně necvičí, vím, že se k Výzvě zase vrátí. Jinak s rodinou (hlavně s její hubnoucí částí) často vedeme debaty na téma cvičení, jídelníčku atd. Takže myslím, že můj vstup do Výzvy všichni berou kladně.

Cítím se rozhodně lépe než bez cvičení. Byla jsem už tak líná, že se mi nechtělo ani ohnout a sebrat ze země smetí. Trápily mě bolesti ramene a krční páteře. Ty jsou nyní pryč. Nevadí mi vyběhnout schody, mám chuť se hýbat! S Výzvou přichází mnoho pocitů – od nechuti a naštvání až po pocity euforie, nadšení a hrdosti. Rozhodně s ní není nuda. Výzva je zdravý a rozumný přístup, který si můžu napasovat na sebe. Na to, jak potřebuji, jak se cítím. Můžu cvičit, když mám čas, nemusím nikam jezdit a zároveň vím, že sama bych doma nikdy takový výkon nepodala. U prvního “au au” a pocitu “bez dechu” bych to sama doma vzdala. Zároveň je to obrovská motivace a neberte to špatně, takový “bič” na moji slabou vůli.

Mám před sebou ještě dva týdny Výzvy 21/2018 a do toho přichází jaro! A to je prostě skvělé! Konečně jednou nebudu na jaře s hubnutím začínat, ale pokračovat! Takže si určitě dám Výzvu 2018 ještě jednou, pořídím těžší činky, budu zlepšovat techniku, přidávat opakování a věřím, že tuky a centimetry půjdou dál dolů. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.  A snad si koupím na léto něco krásného na sebe.